Dnes Vás zveme do stoje času, který nám umožní cestovat k počátkům jednoho z nejznámějších představitelů série Air Max. Slavná silueta, jak samotný název napovídá, vstoupila na trh v roce 1995 a je poměrně důležitým momentem v historii oregonského koncernu s důrazem na historii série kicksů se systémem odpružení v podobě vzduchem plněného polštářku, jež je viditelný v podrážce. V tomto článku zjistíme, jak probíhala práce nad AM95, co byl inspirací ke stvoření tak nevšedních sneakerů a poznáme jméno osoby, odpovědné za projekt.
Od náhodného skicu po prodejný produkt
Počátky Air Max 95 sahají do roku 1994 roku, protože to tehdy se do týmu projektantů přidal Sergio Lozano, který se do té doby zabýval projektováním tenisové obuvi a prací nad dnes už kultovní sérií ACG (All Conditions Gear). Vznik AM95, to je důkaz toho, že inspirací pro každého umělce může být doslova všechno. Lozano jednoho dne seděl ve své kanceláři s výhledem na panorama jezera. Při pohledu z okna začal přemýšlet o půdní erozi způsobené deštěm. To ho inspirovalo ke stvoření svršku založeného na vrstvách, připomínajících geologické vrstvy v Grand Canyonu. Designér ještě nevěděl, jakým způsobem využije svůj náčrt, dokud nezačal práci nad modelem Air Max 95.
Projektový tým měl mnoho nápadů na tyto kicksy, jednak žádný z nich se Sergiovi nelíbil natolik, aby ho mohl potvrdit a předat ke konečné realizaci. Údajně zcela náhodou Lozano narazil na svůj skic, o kterém jsme se dříve zmiňovali. Náčrt bot inspirovaný geologickými vrstvami byl teprve počátkem inspirace. Sergio Lozano šel ve stopách jednoho z nejslavnějších designerů v historii série Air Max, Tinkera Hatfielda a začal ohlížet knížky v místní knihovně, kde narazil na lekturu o lidské anatomii. Tímto způsobem postřehnul podobnost mezi lidskou stavbou těla a konstrukci obuvi podepsané „Swooshem”. To byl ten moment, ve kterém se zrodila spojná koncepce projektu AM95.
Když Lozano představil první vzor Air Max 95, ne všem jeho nápad padnul do gustu. Mnoho osoby stvrdilo, že projekt je opravdu zajímavý, jednak našla se také skupina lidí s názorem, že to se nemůže uchytit. Nakonec byl projekt schválen, ale designérský tým dostal za úkol přehodnotit řešení z hlediska barvy bot. Za zmínku stojí, že první vzor z roku 1995, měl černý jazyk, který byl ve finální verzi pozměněn.
Konstrukce legendy Air Max
Jedním z nejdůležitějších elementů konstrukce Air Max 95, byle síťka v horní části bot. Takové řešení mělo vliv na lepší prodyšnost obuvi a bylo inspirované lidskou kůží, a přesněji její funkci regulaci teploty těla. Tkaničky umístěné ve speciálních průvlecích z nylonu, které zvyšovaly stabilitu a přizpůsobení bot k noze, a to se zachováním anatomicky přirozeného pohybu. V tomto případě se projektanti inspirovali žebry a hrudníkem. Na svršku se nacházely vodorovné pruhy odkazující na lidské svaly a vazy. Podobným způsobem byla stvořená podrážka a ochrana pro systém odpružení Air Max. Konstrukce podrážky, to je navázání na páteř.
Air Max 95 mají dva vzduchové polštářky, které vznikly díky metodě blow molding. Systém Air Max byl užitý také v oblasti nártu. Zajímavým řešením bylo zviditelnění značného množství polštářků vyplněných vzduchem. V přední části byla udělaná dvě menší okénka a vzadu jedno větší. Konstrukce podrážky je založena na polyuretanu. Nejdříve byl polštářkem umístěn do formy a následně byl zalitý tekutým polyuretanem, poněvadž pouze takovým způsobem mohlo možné vykonat celý proces s užitím tohoto materiálu.
Kritika funkčnosti barev
Originální barva není příliš zkomplikovaná, jednak v časem, ve kterých vznikla, to vyvolalo mnoho kontroverzí, díky čemu ne každý si tento projekt pochvaloval. Sergio Lozano chtěl využít na svršku Air Max 95 takové barvy, které pomohou zmenšit viditelnost bláta či prachu na svršku. Tímto způsobem obuv měla být více funkční pro běžce.
Kontroverzní Swoosh
Ne každý o tím ví, ale prvotní projekt neměl mít logo Swoosh na žádném elementu svršku. Koneckonců jednak projektanti došli k názoru, že značka Nike je natolik známá, a její systém identifikace tak silně zakořenil v myslích zákazníků, že na těchto botách prosně nemůže scházet slavný „Swoosh”. Takže se nakonec na botách objevil Swoosh nevelkých rozměrů, jednak i tak toto rozhodnutí bylo mnohokrát kritizované. Swoosh byl umístěn v oblasti paty, jako završení celého projektu.
Neústupnost projektového týmu
Historie Air Max 95 je příkladem tohoto, že mnohdy kultovní projekty jsou poněkud dílem náhody a ve velké míře záleží na práci, kterou do něj vložíme. Kdyby Sergio Lozano neudělal náčrt, který později čistě náhodou našel ve svém šuplíku, AM95 mohly debutovat ve zcela jiné podobě než té, kterou dnes známe. Možná by tehdy konstrukce legendárních kicksů nebyla natolik inovační a vzhled by nebyl tak zajímavý, aby se model mohl dodnes těšit sympatií všech sneakerheadů. Co by se stalo, kdyby měl Lozano svou kancelář v jiný místě a nikdy nezačal do hloubky přemýšlet nad erozí půdy? Nebo jaký by byl osud Air Max 95, kdyby Lozano nezačal listovat v místní knihovně v knihách o anatomii člověka? Zde můžeme mluvit o jisté náhodě, jednak náhodou není těžká práce a neústupnost, jakou vynaložil projektant spolu se svým týmem. Tým specialistů usiloval o akceptaci svého projektu tak dlouho, až se konečně dostal do výroby, a poté do prodeje.
