Každý milovník kicksů, který aspoň trochu sleduje jejich historii, ví, že otcem bot Air Max je Tinker 
Hatfield. On započal tuhle vzdušnou revoluci a ukázal světu technologii, která byla doposud skrytá v podrážce. Avšak za celý projekt vzdušného polštáře nezodpovídal Tinker Hatfield, nýbrž David Forland. Právě v roce 1985, když se David připojil k týmu návrhařů Nike, začíná tato historie. Forlandovu podobiznu můžete vidět na fotografii vpravo.
Vznik prototypu vzduchového polštáře
David Forland ručně konstruoval prototypy jednotek Air a soustředil se na to, aby byla tato amortizace viditelná. Sám přiznal, že to nebyl snadný úkol. Když se dostal k vrcholu svého úsilí, položil si otázku, co kdyby polštář otočil tak, aby se jeho švy nacházely nahoře. Takto tedy vznikl prototyp vzduchového polštáře Air. Lze se snadno dovtípit, že prvním modelem, kde byl tento polštář použit, byly boty Air Max 1.
Takto vypadal první poštář Air použitý v modelu Air Max 1
Eliminace pěny v podrážce
Forland však nezůstal u prvovzoru. Postavil si za cíl vytvořit amortizaci, která uživateli propůjčí ještě výraznější pocit „chůze ve vzduchu“. Tento cíl změnil jeho přístup k navrhování. Stačí se zběžně podívat na modely, které vznikaly v letech 1987 – 1993, a ihned je patrné, že uvnitř polštáře bylo stále více plynu:
Vzduchový polštář Air v modelu Air Max 90
Technologie Air v modelu Air Max 93 – je hned patrné, že jeho objem se zvětšil
Pro získání dodatečného prostoru pro vzduchový polštář byl přijat návrh eliminace pěny v podrážce. Poprvé byl tento nápad realizován u modelu Air Max 180. Avšak jak říkal samotný Forland – snáze se to řekne než udělá. Air Max 180 byl jeden z nejobtížněji proveditelných modelů v celé sérii.
Air Max 180 s charakteristicky umístěným polštářem – bez pěny nad vnější podrážkou
Blow molding
Průlom 80. a 90. let je období, ve kterém byly všechny boty Air Max vybaveny viditelným vzduchovým polštářem v oblasti paty a skrytým uvnitř podrážky. Snaha o celkovou eliminaci pěny přivedla návrhaře k neobvyklému objevu, a to díky nové metodě Blow molding. Byla vytvořena 3D podrážka, která se perfektně přizpůsobovala tvaru chodidla (přesněji jeho přední části), protože její vlastnosti nebyly závislé na na tlaku plynu. Tento polštář byl použit v modelech Air Max 93 a Air Max 95 s tím, že u 95 byly ty polštáře dokonce dva.
Podrážka zhotovená pomocí metody Blow molding se dvěma vzduchovými polštáři v modelu Air Max 95
Polštář na celém povrchu podrážky a další formy amortizace
Rok 1997 s sebou přinesl další objevy. Tehdy byl polštář poprvé umístěn po celé délce podrážky. Výsledek jsme si mohli prohlédnout, když byl na trh se sportovní obuví uveden model Air Max 97.
První model Air Max se vzduchovým polštářem umístěným po celé délce podrážky slavil svůj debut vroce 1997
Tímto však práce na nových formách amortizace neskončila. Hned nato byla světu představena novátorská technologie Tuned Air, která spočívala v umístění mechanických plastových prvků ve vzduchovém polštáři na určitých místech, kde je tlak chodidla největší. Poprvé byla použita u modelu Air Max Plus v roce 1998.
Novodobá technologie Tuned Air použita v modelu Air Max Plus v roce 1998
Dlouhá cesta do cíle
Další léta s sebou přinesla další řešení. Rok 2006 se ukázal jako průlom ohledně celkového odstranění pěny z bot. V edici Air Max 360 byla zastoupena technologií Caged Air, která plnila roli stabilizace.
Boty Air Max 360 jsou první model, u kterého byla celkově odstraněna pěna z podrážky – po celé délce je umístěn polštář Air
Po 20 letech bylo dosaženo cíle, který si návrhářský tým stanovil. Nicméně neusnuli na vavřínech, právě naopak – byly započaty práce na zvětšení pružnosti bot. Výsledek uvidíte u modelu Air Max 2015:
Díky hlubokým zářezům v podrážce se podařilo získat nejpružnější amortizaci v celých dějinách značky Nike. Jak vidno, stálo za to riskovat!
Nakonec malý bonus – skvělý gif ze stránek solecollector.com, který předvádí historii vzdušného polštáře Air:
foto: nike.com
